Po schodech chodí prakticky každý z nás denně, ať už po těch klasických či jezdících. Nevyhnou se jim ani ti, kteří normálně jezdí výtahem, ať už proto, že jsou líní nebo ze zdravotních důvodů, či zkrátka proto, že jsou vozíčkáři a chodit zkrátka nemohou.
Jistě, pro tyto lidi máme nejrůznější pomůcky, jako jsou nájezdové rampy, případně na zábradlí upevněné sedačky, které vás po stisknutí tlačítka svezou nahoru či dolů. Zdaleka ne v každém domě je totiž nainstalován výtah.
Platí to především o těch starších či takových, které mají jen jedno či dvě patra. Pak jsou zde také základní a střední školy. I ty musí být bez tohoto zařízení, neboť by se mohlo stát, že v něm některé z dětí zůstane uvězněno.
Ke schodištím, ať už jakéhokoliv typu, však neodmyslitelně patří zábradlí. Možná jste si jej nevšimli, ale najdeme je skutečně všude. Není třeba říkat, že je zde především kvůli naší bezpečnosti. Přeci jen, obvykle jedna strana schodů končí v prázdnu. Nebylo by tedy nic těžkého z ní spadnout, zvláště když jdou dva lidé proti sobě.
Ovšem vzhledem ke své roli jako bezpečnostní pomůcka musí i zábradlí na schodiště splňovat poměrně přísné normy, bez ohledu na to, z jakého materiálu je vyrobeno. Přeci jen, jde tu o naše zdraví, a v mnohých případech i životy. Jaké tyto normy tedy jsou?
V první řadě musí být schopno udržet i sebetěžšího člověka, který se o něj opře plnou vahou. Snadno se totiž může stát, že nám podklouzne noha a abychom nespadli, instinktivně se zachytíme zábradlí. Není třeba říkat, že v onom místě bude vyvinut velký tlak, který musí ustát.
Dále je zde odolnost proti nárazu. Lze si totiž snadno představit, že třeba dítě do něj v běhu v nepozornosti narazí, případně člověk, nesoucí těžký náklad, například nákup, s ním do něj bouchne. Ani v tomto případě se nesmí rozbít.
Jak je vidět, je toho poměrně dost, co musí splňovat. A to je dobře, neboť je tak zajištěna naše bezpečnost.