Do Kapského Města jsem se na počátku milénia dostal víceméně náhodou. Zrovna tak jsem mohl skončit i kdekoliv jinde daleko v zámoří. Ale los tehdy padl na Kapské Město a já do něj vyrazil. S vízem, letenkou, nějakými těmi penězi a nadějí, že budu bydlet u vystěhovaného Němce, který se snad postará, abych tam nepřišel k nějaké úhoně.
A tak jsem se tam ocitl. A jeden z prvních úkazů, který mě tam nemile překvapil, byl déšť. Letiště bylo mokré, průtrž mračen, prostě hrozný začátek dovolené. Ale co se dalo dělat? Snad se to počasí zase umoudří.
Z následujících jedenácti dní si pak dodnes pamatuji především mraky snášející se ze Stolové hory dolů k mojí koupelně. Stolovou horu jsme měli skoro za humny, a onen líně se snášející mrak byl jedinou alternativou k dešti, který tu prakticky celou dobu panoval.
Zřejmě tu měli právě období dešťů. I když abych jim nekřivdil, pršelo obvykle jen třikrát denně. Jednou dopoledne, jednou odpoledne a pak ještě jednou večer.
A tak jsem měl dost času na sledování televizních zpráv. Hlavně předpovědí počasí, ve kterých mi provokativně ukazovali slunce snad nad celou Jižní Afrikou a déšť nad Kapským Městem a okolím.
A mám-li vám tedy popsat, co vše jsem tam zažil, pak se to dá popsat asi takto:
Dopolední vyhlížení z okna v naději, že přestane pršet. Pak rychlý úprk z kopce a ukrytí se někde tam dole, v okolí parlamentní budovy. V suché chvilce další úprk do Victoria and Alfred Waterfront, zdejší turistické lokality. A pak už jenom rezignovaná cesta v dešti domů, kdy už jsem nemohl promoknout víc, než už jsem byl.
S jedinou změnou. S jediným výletem na Stolovou horu v jediný den, kdy z neznámých důvodů nepršelo.
Jak jen se mi o řadu let později, před pár lety, nechtělo věřit, kdy ukazovali, jak se Kapské Město ocitlo na suchu! Kvůli kterému dokonce hrozilo zásobování lidí vodou cisternami, když jim skoro vyschnul jediný zdroj vody. Protože mimo jiné tak dlouho nepršelo…